Pejsek dělá tečky.

Aneb Moudrost pejska v trávě: Umění jednoduchosti a naslouchání intuici

Sedí v trávě mezi květinami, oči přivřené, tělo uvolněné. Náš pejsek. Neřeší, jestli si lehl správně, jestli si nezašpiní srst, nebo jestli se na něj někdo dívá divně. Zkrátka si lehl, protože mu to bylo příjemné. Tečka.

Je mu zima? Jde na sluníčko. Je mu horko? Přesune se do stínu. Hlad? Jídlo. Nuda? Hra. Žádné přemýšlení, hodnocení, analýzy. Sleduje impulzy, které přicházejí z jeho těla, z jeho bytí. A nás tím učí něčemu velmi důležitému — jednoduchosti.

Co kdybychom to měli stejně?

Kdybychom si dovolili lehnout mezi květiny, protože nám to udělá dobře. Bez vnitřního soudce, který šeptá: "Tohle se nedělá, nejsi zvíře, budeš vypadat hloupě." Co kdybychom si dovolili následovat naši intuici a vnímat život skrze potřeby, ne skrze naučená pravidla?

Impulzy nejsou náhodné. Jsou to šepoty naší duše, signály těla, kterým jsme jen přestali naslouchat. Společnost nás naučila analyzovat, přehodnocovat, ptát se: "A co když…?" Ale co když místo toho zkusíme jen říct "Chce se mi – tak jdu." A nic k tomu dál nepřidávat?

Pojďme zjednodušovat.

Stačí za impulzem, potřebou, činností udělat TEČKU a nerozvíjet to dál. Nepřidávat žádná 'ale'. A právě to je klíč – nezatěžovat jednoduché rozhodnutí složitými myšlenkami.

Já sama se to učím. Vědomě. Dovolit si jednat podle vnitřního pocitu. A víte co? Je to osvobozující. Je to krásné. Je to život v jeho nejčistší podobě.

Tak co? Na co máte dnes chuť? Co uděláte, aniž byste o tom přemýšleli? ;)