MŮJ PŘÍBĚH

Odjakživa bydlím v Přešticích. Vystudovala jsem Ekonomickou a Pedagogickou fakultu na ZČU v Plzni.  Při škole jsem dělala finanční poradenství. Po škole jsem pracovala jako mzdová účetní pro zahraniční klientelu a poté v reklamačním oddělení, kde jsem se dostala na pozici team leadera. Vždycky to byly čísla a cizí jazyky, co mě bavilo. Byla jsem rozená a životem vychovaná realistka (hezčí výraz pro pesimistu).

2.5.2016 se můj život otočil zcela novým směrem. Účastnila jsem se vážné dopravní nehody, při které se nevědělo, zda tu zůstanu nebo ne. Věřím, že tady mám ještě nějaký úkol, a tak jsem zde. 

Před autonehodou jsem měla hlavu přetíženou myšlenkami. Byla jsem od rána do večera v práci. Vedoucí pozice mi i kvůli mému nastavení "perfekcionalistka" moc nesedla. Bylo toho na mě moc. Do toho jsem se rozcházela s přítelem po desetiletém vztahu. Nebylo mi dobře, nevěděla jsem, co mám dělat. Nevěděla jsem, jak z toho kolotoče ven. 

CO a JAK mám změnit, aby mě to úplně nesemlelo? 

Já to fakt nevěděla! A tak mi do života přišla zmíněná autonehoda. Fyzicky jsem nemohla naprosto nic. Tělo bylo naprosto "mimo provoz", ale psychicky jsem se necítila nikdy lépe než do té doby. Mojí hlavě se taaak ulevilo. Zatěžující myšlenky byly fuč.  V tom okamžiku jsem přestala všechno řešit. Nedá se to úplně popsat nebo vysvětlit. Prostě JSEM BYLA. Neexistovala minulost, neexistovala budoucnost, bylo jen TEĎ, Teď, teď, pořád dokola jen teď. Bylo to pro mě vysvobození! Ač to z pohledu mých rodičů a těch, co mě viděli vypadalo jistě hrozivě, já tu autonehodu beru jako dar a možnost začít žít jinak.

Budu ještě někdy chodit? Uzdravím se? Bude mě někdo chtít - s jizvami, bez vlasů, se železy v těle? Jak to bude v práci? To jsou otázky, které mě po dobu léčení vůbec NEnapadaly. V přítomném okamžiku totiž nic z toho není důležité.

Nevděčné myšlenky mě napadaly, až když jsem mohla zase chodit a byla jsem samostatná.

Tehdy jsem se začala vracet do starých kolejí, na které jsem byla zvyklá. Začaly se objevovat staré myšlenky a projevovat staré vzorce chování: 

"Kde budu pracovat? Zpátky do staré práce nechci, protože se mi nelíbí pracovní systém a ani náplň práce už mi nedává smysl. Vždyť ale všichni chodí do práce. Každý MUSÍ vydělávat. A to, že ho to nebaví? To je přece NORMÁLNÍ. Hlavně, že bude na zaplacení účtů."

V tu dobu jsem na štěstí a určitě ne náhodou potkala osudovou ženu Ing. Vlaďku Břachovou v Přešticích na přednášce o Motýlí masáži (= metamorfní technika). Zaujala mě jako člověk. Okamžitě jsem přijala pozvání na sebe-rozvojový víkend v mlýně v Osvračíně a poté k ní docházet na motýlí masáž.

Objevila jsem způsob jak se vrátit zpátky k sobě, do přítomného okamžiku!

Uvědomila jsem si, že člověk nemusí dojít až k tak velkému zastavení jako je nehoda, psychické zhroucení, vyhoření, nemoc atp. Že existují způsoby, jak zpomalit, obrátit pozornost k sobě, začít vidět souvislosti, něco změnit a opět žít svůj život NAŽIVO.

Klíčové bylo, že jsem byla otevřená všem informacím, postojům, názorům a nehodnotila jsem je. Sama jsem věci zkoušela a filtrovala si přes sebe, co je mi vlastní a co ne.